blaničtí rytíři

Spící vojsko

Na temeni Blaníku jsou zbytky pradávných kamenných hradeb, mechem a křovím zarostlých. Po dřevěném hradě, jejž chránívaly, není ani památky. Ale pod hradbami, v hoře samé, dřímají ozbrojení rytíři — svatováclavské vojsko — a čekají, až nastane den, kdy bude potřeba jejich pomoci. Pod skalnatým vrcholem Blaníku, ve východním svahu, je skála v podobě lomeného oblouku. Tam je vchod do hory, tam také prýští pramen. Z něho napájejí blaničtí rytíři své koně, když za čas jednou za svitu měsíce vyjedou z hory na palouk mezi lesy pod horou. Za takové noci zaléhá do okolí temné dunění, ztlumený rachot bubnů i polnic hlas. K ránu zase rázem vše utichne, rytíři, koňstvo — vše zanikne ve skalní bráně a zmizí v tajemném lůně hory. Jen na palouce zůstávají přečetné stopy koňských kopyt.

Dívka vešla, rozhlížela se, ale nikdo se ani nepohnul. I začala zametati. Práce jí kvapem ubývalo a za chvilku všecko poklidila. Ani teď ji nikdo nezastavil, nikdo na ni nepromluvil, nikdo se nevzbudil. Jak přišla, tak vyšla — a když se dostala domů, ptali se jí, kde tak dlouho byla. Divila se a pověděla, že přichází jako jindy tou chvílí. Užasla, když jí řekli, že touže chvílí naposled před rokem z trávy přišla — že byla celý rok pryč.

Hora Blaník

Dívka v hoře

Jednou dívka jakási žala pod Blaníkem trávu. Pojednou stanul před ní rytíř a vybídl ji, aby s ním šla poklidit v hoře. Dívka se nebála a šla. Brána do hory byla otevřena. Uzřela klenuté skalní síně, mohutné sloupy a na nich rozvěšenou zbraň. Hluboké ticho jako v kostele bylo po všech prostorách v tajemném žlutavém přísvitu. U stěn u žlabů stáli řadou osedlaní koně, za kamennými stoly v síni seděli rytíři, tváří na stůl sklonění. Spali, a koně stáli nehnutě — hlavou nepohodili, kopytem po půdě nehrábli ani ohonem nešvihli.

Kovář a rytíři

Podobně se vypravuje o kováři, kterého pozval neznámý rytíř, aby mu okoval koně. Když dokončil svou práci, dal mu rytíř odměnou pytel plný smetí. Radio Prague International Kovář se domů vrátil taktéž až po roce — a smetí se proměnilo ve zlaté dukáty.

Znamení a příchod hodiny

Pověst praví, že až bude vlast obléhána nepřáteli, uschnou vrcholky stromů v blanickém lese, uschlý dub na vrcholu hory se zazelená a pramen u skály se rozvodní. Cesky-Jazyk Pak vpadnou nepřátelská vojska do české země v takovém množství, že by celou zemi roznesla na kopytech svých koní. Inadhled

Poslední boj

V rozhodnou chvíli se Blaník otevře, rytíři v plné zbroji vyhrnou se z hory a svatý Václav, jeda na bílém koni, je povede na pomoc Čechům. Nepřítel, náhlým strachem obklíčen a jako zmámen, bude ku Praze prchat a tam pak bude hrozný ten boj dobojován. A bude tak zuřivý, že krev proudem poteče od Strahova až po kamenný Karlův most.

SVATÝ VÁCLAV

Tu svatý Václav na bílém koni s korouhví v ruce Čechy povede a cizozemce a všechny nepřátele českého království ze země vyžene. A sv. Prokop, opat sázavský s berlou, bude mu pomáhati. Pak nastane svatý pokoj a země česká si odpočine. Mnoho Čechů sice za těch bojů zahyne, ale ti, kteří zůstanou, budou mužové celí. Poznajíce chyby svých předků i své, budou pevně státi.